Uničov

Uničov, dříve Unčov a hanácky Hončov, je město v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Leží v hanácké rovině asi 22 kilometrů severozápadně od Olomouce na řece Oskavě. Bývalo královským městem a založeno bylo roku 1213.

Katastrální výměra činí 48,27 km², žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel a město má postavení obce s rozšířenou působností.

Historie

Osídlení Uničovska sahá až do doby kamenné a doklady pocházejí i z doby bronzové, železné a z období halštatského a laténského. V okolí se našly římské mince a v 8. a 9. století zde fungovaly pece na tavení železa, kdy bylo Uničovsko součástí jádra Velkomoravské říše, po jejím rozpadu pak součástí českého státu. Vlastní město vzniklo na místě slovanské osady, jejíž název byl asi odvozen od jména zakladatele, byť teorií o jeho vzniku je více. V průběhu 13. století sem moravský markrabě Vladislav Jindřich pozval německé kolonisty, kteří roku 1213 založili královské město; do jeho obvodu patřily vsi Medlov, Dětřichov, Střelice, Benkov a Renoty. Původní jméno Uničov zůstalo v lidovém povědomí, zakladatelé však město nazvali Neustadt, latinsky Nova Civitas, a od 16. století se užívalo Mährisch Neustadt. Roku 1223 listina krále Přemysla Otakara I., první dochovaná městská listina v dějinách českého státu, stvrdila výsady a městská práva, mezi nimi právo mílové, právo výběru mýta, právo výročního trhu i právo městského soudu. Ve městě měli trvalou převahu Němci, ačkoli se sem stěhovali i Češi; známým měšťanem té doby byl Zikmund Albík z Uničova, pozdější pražský arcibiskup.

Uničov patřil ve středověku k důležitým moravským městům, původní předpoklad, že se jako horní město stane centrem severozápadní Moravy, čemuž odpovídalo velkoryse vyměřené náměstí, se však kvůli slabým nálezům stříbra nenaplnil. Blízká Olomouc se navíc stala vrchní odvolací stolicí pro celou moravskou oblast magdeburského práva, a tak se Uničov nakonec zařadil mezi méně významná města typu Šternberka či Litovle. Díky svým privilegiím přesto získával dostatek prostředků, takže měl už v polovině 14. století vydlážděné náměstí. Tehdy také uzavřel s Olomoucí a Litovlí dohodu o udržování bezpečnosti a vzájemné vojenské pomoci, jež se osvědčila zejména za husitských válek.