Svitavy

Svitavy jsou okresním městem Pardubického kraje, ležícím zhruba 59 kilometrů severozápadně od Olomouce a tvořícím součást Mikroregionu Svitavsko. Žije zde kolem šestnácti tisíc obyvatel.

Město se nachází v jihovýchodním výběžku České tabule, ve Svitavské pahorkatině, která už spadá do povodí Moravy. Protéká jím řeka Svitava pramenící v nedalekém lese. Téměř celé území leží na severozápadní Moravě, jen malá nezastavěná severovýchodní část kdysi náležela k Opatovci, a leží tak v Čechách.

Historie

Původní osadu s kostelem založili premonstrátští mniši z Litomyšle a pojmenovali ji podle protékající řeky Svitavy. Později sem olomoucký biskup povolal německé osadníky, kteří poblíž založili novou ves s kostelem svatého Jiljí; obě sídla časem splynula. Oblast se stala předmětem sporu mezi olomouckým biskupstvím a litomyšlským klášterem, jenž byl roku 1256 urovnán ve prospěch biskupství. Z téhož roku, konkrétně z listiny o sporu mezi biskupem Brunem ze Schauenburgu a litomyšlskými premonstráty datované 6. listopadu, pochází i nejstarší písemná zmínka o Svitavách.

V průběhu staletí získalo město řadu výsad. Roku 1513 osvobodil biskup Stanislav Thurzo město a okolní obce od odúmrti, o dva roky později byly založeny městské knihy a roku 1539 je poprvé doložena škola. V roce 1606 udělil biskup František z Ditrichštejna městu právo pečetit červeným voskem, povolil koňské trhy a potvrdil starší privilegia. Za třicetileté války vydal roku 1645 švédský vojevůdce Torstenson Svitavám i okolí ochranný list.

Mezi lety 1679 a 1689 proběhla raně barokní přestavba věže kostela svatého Jiljí do dnešní podoby. V roce 1758 ve městě přenocoval pruský král Bedřich II. Léta 1771 a 1772 poznamenal velký hladomor, při němž kněží pohřbívali denně deset až patnáct lidí, a v roce 1781 zničil rozsáhlý požár 249 domů a 35 stodol. Na přelomu let 1848 a 1849 vydaly Svitavy u tří vydavatelů nouzové peněžní poukázky v pěti hodnotách.