Šumperk

Šumperk je město na severu Moravy v Olomouckém kraji, ležící na řece Desné na jihozápadním okraji Jeseníků, zhruba 46 kilometrů severozápadně od Olomouce. Žije zde přibližně 25 tisíc obyvatel.

Díky poloze na křižovatce silnic i železničních tratí, jež umožňují přístup do různých částí Jeseníků, a díky postavení regionálního kulturního centra bývá v propagačních materiálech označován jako Živá brána Jeseníků.

Historie

Založení Šumperka spadá do vrcholné fáze velké kolonizace 13. století. Přesné datum není známo, neboť se zakládací listina nedochovala; historici kladou vznik města mezi roky 1269 a 1276 a první zmínka o něm pochází z roku 1281. Krátce po založení, na němž se podílel lokátor zřejmě se 68 druhy, se zde natrvalo usadil dominikánský řád, jenž si roku 1293 na okraji města zřídil klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie.

Město se od počátku, spjatého s těžbou kovů, poměrně rychle rozvíjelo. V průběhu 14. století se však markraběcí majetek rozpadal, a tak se Šumperk roku 1340 ocitl v zástavě mocného rodu pánů z Lipé; již roku 1352 jej však získal zpět markrabě Jan. Jeho syn Jošt udělil městu roku 1391 řadu práv a výsad včetně mílového práva, jež jej postavily téměř naroveň městům královským.

V 15. století se na šumperském hradě usadil Jiří Tunkl z Brníčka, který své sídlo nabídl pro Šumperský sněm; zde 4. června 1490 zástupci stavů Markrabství moravského a Knížectví slezského dohodli společný postup při volbě nového krále po smrti Matyáše Korvína. Město přitom zažívalo nebývalý řemeslný rozkvět, opřený o dlouhou tradici pěstování lnu a chovu ovcí: roku 1442 byl uznán cech soukeníků a o třicet let později i cech plátenický.

Roku 1507 získali Šumperk Žerotínové a učinili z něj své reprezentativní rodové sídlo. Za Petra ze Zierotína byl původní hrad přestavěn na renesanční zámek, po požáru roku 1513 byl opraven klášter s kostelem a kolem celého města vztyčeny hradby. Sílící hospodářská moc vyústila ve spor měšťanů s Petrem mladším a Janem ze Zierotína, z něhož měšťané vyšli vítězně; Šumperk se navíc stal královským komorním městem a Zierotínové se přestěhovali do Velkých Losin. Toto krátké období svobody a prosperity ukončila bitva na Bílé hoře v listopadu 1620.