Rožnov pod Radhoštěm

Rožnov pod Radhoštěm, do roku 1912 nesoucí jen jméno Rožnov, je město v okrese Vsetín ve Zlínském kraji. Rozkládá se převážně v Rožnovské brázdě, součásti Západních Beskyd, na ploše bezmála 3950 hektarů a v polohách zhruba od 360 do 950 metrů nad mořem. Centrum se nachází asi sedmnáct kilometrů severovýchodně od Vsetína a zástavba se táhne podél řeky Rožnovské Bečvy. Žije zde kolem šestnácti tisíc obyvatel na katastrálních územích Hážovice, Rožnov pod Radhoštěm a Tylovice. Severní část území zasahuje do Moravskoslezských Beskyd, jižní okraj pak do Hostýnsko-vsetínské hornatiny.

S městem je úzce spjato Valašské muzeum v přírodě, lidově zvané rožnovský skanzen. Jeho myšlenka vzešla z Musejního a národopisného spolku, založeného roku 1911 mimo jiné Bohumírem a Aloisem Jaroňkovými, a cílem bylo zachránit stavby lidové architektury z rožnovského náměstí přenesením do přírodního areálu. Muzeum vzniklo při národopisných slavnostech Valašský rok roku 1925 a od roku 2018 je součástí Národního muzea v přírodě, jež zde sídlí.

Historie

Poprvé je Rožnov zmíněn roku 1267 v listině svého zakladatele, olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku. Rožnovský hrad na kopci Hradisko je doložen již roku 1310 a spolu s Helfštýnem a Hukvaldy chránil Moravu před uherskými nájezdníky. Vystřídali se zde páni z Kravař, Cimburkové, sedmihradský vévoda Petr i loupeživý rytíř Jan z Messenberka. Roku 1539 dal hrad na rozkaz císaře Ferdinanda I. částečně rozbořit a dnes z něj zůstává zřícenina.

Hornatou oblast od 16. století dosidlovali Valaši, etnická skupina s pasteveckým salašnickým způsobem života; roku 1714 stálo u Rožnova sedm salaší. Časem sice splynuli s místními, zanechali však charakteristickou lidovou kulturu, dnes typickou pro národopisné moravské Valašsko. Patrně už počátkem 16. století vzniklo ojedinělé vodní dílo, asi dvoukilometrová umělá „struha“, která odváděla část vody Bečvy do města, poháněla dva mlýny a sloužila obyvatelům jako zdroj užitkové vody.

Od roku 1548 až do 19. století město drželi Žerotínové, za nichž se rozvíjelo sklářství a tkalcovství s proslulým rožnovským plátnem a mušelínem; jejich vládu připomíná černý lev v městském znaku. K roku 1687 je doložena papírna a od roku 1712 pivovar, který nechal postavit Karel Jindřich ze Žerotína. V letech 1748 až 1752 byl po předchozích dřevěných kostelech vystavěn zděný kostel Všech svatých, jehož dostavbu zdržely nepokoje.

Roku 1796 si brněnský lékař František Kročák povšiml léčivého působení místního podnebí a poslal sem první čtyři nemocné s plicními chorobami. Od té doby rostla pověst Rožnova jako klimatických lázní.