Příbram

Příbram je město ve Středočeském kraji, sídlo stejnojmenného okresu, ležící zhruba 52 kilometrů jihozápadně od Prahy v podhůří Brd na říčce Litavce. Žije zde přibližně 33 tisíc obyvatel a západní obzor města uzavírá zalesněný hřbet hory Třemošná.

Příbram bývala proslulým hornickým městem; tuto minulost dnes připomíná Hornické muzeum Příbram, jedno z největších svého druhu v zemi, jehož součástí je rozsáhlý skanzen. Po útlumu těžby je město známé především díky poutnímu místu Svatá Hora s barokním klášterním komplexem, který se tyčí na kopci přímo nad centrem a s nímž ho spojují Svatohorské schody.

Historie

Vedle zmínek ve staročeských legendách se první spolehlivý doklad o Příbrami objevuje roku 1216, kdy patřila pražskému biskupství. Od konce 13. do konce 16. století se zde dobývalo stříbro, načež nastal více než dvousetletý úpadek. Mezi lety 1642 a koncem 18. století se na Příbramsku těžila železná ruda, v 19. století opět rudy stříbrné a olověné a od poloviny 20. století se město stalo centrem těžby uranu.

Městská práva udělil Příbrami arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka roku 1406 a potvrzena byla i poté, co město roku 1431 přešlo do majetku českých králů. Od roku 1579 byla Příbram královským horním městem. V barokním období vznikl svatohorský komplex s poutním kostelem Panny Marie obklopeným čtvercovým ambitem s rohovými kaplemi a s bývalou jezuitskou rezidencí.

Dolování dále sílilo od 17. století a v 18. století bylo u Příbrami na Březových Horách vybudováno pět hlubinných dolů. V dole Vojtěch byla roku 1875 jako první na světě dosažena hloubka 1 000 metrů. Tragédií se stal požár v Mariánském dole roku 1892, který si vyžádal 319 obětí. Až do dvacátých let 20. století patřila Příbram k nejmodernějším evropským důlním revírům.

Dekretem císaře Františka Josefa I., vydaným v lednu 1849 v Olomouci, byla založena báňská škola pro severní země císařství zaměřená na kovohutnictví; slavnostně byla otevřena v listopadu téhož roku v budově Zámečku. Roku 1904 byla povýšena na Vysokou školu báňskou v Příbrami s německým vyučovacím jazykem, ačkoli šlo o ryze české město. Spory s německými profesory, kteří usilovali o přesun školy do severních Čech a později o její rozdělení, provázely instituci až do uzavření všech vysokých škol v protektorátu roku 1939.