Prachatice

Prachatice jsou město v okrese Prachatice v Jihočeském kraji, 35 kilometrů západně od Českých Budějovic na Živném potoce, na průsečíku 49. rovnoběžky a 14. poledníku. Žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel.

Historické jádro je od roku 1981 městskou památkovou rezervací.

Historie

Jméno osady bylo poprvé uvedeno ve spojení Prahaticih via ve sporné listině krále Vratislava II. z roku 1088. Prachatice vznikly jako trhová osada v 11. století. Značný rozkvět přišel po roce 1381, kdy král Václav IV. přiznal městu právo skladování a prodeje soli dovážené z Pasova po takzvané Zlaté stezce. Koncem 15. století šlo o vzkvétající město a největší rozmach nastal v 16. století, kdy vznikla stará radnice a bylo dokončeno městské opevnění. V letech 1468 až 1513 byl původně raně a vrcholně gotický kostel svatého Jakuba přestavěn v pozdně gotickém stylu. Koncem 16. století zde měl alchymistické dílny Vilém z Rožmberka, k jehož rozsáhlé doméně město patřilo, a na hlavním Velkém náměstí vyrostla řada výstavných renesančních domů.

Během husitských válek byly Prachatice v roce 1420 dvakrát husity obleženy a podmaněny, čímž se staly součástí pásu táboritských měst, k nimž patřily Vodňany, Klatovy, Sušice a Písek, v prostoru mezi katolickými Budějovicemi a Plzní.

Třicetiletá válka a ztráta privilegií přinesly úpadek a přiměly obyvatele přeorientovat se na jiné činnosti, například na zpracování dřeva. Na konci září 1620 oblehla město císařská armáda pod vedením maršála Karla Bonaventury Buquoye, jež je po krátkém dělostřeleckém ostřelování dobyla a v ulicích zmasakrovala velkou část obyvatel; podle irského jezuity Henryho Fitzsimona, který sloužil jako vojenský kaplan u císařského vojska, šlo asi o 2000 obětí včetně žen a masakr přežilo jen kolem čtyřiceti lidí.

Od husitských válek mělo město převážně český a utrakvistický charakter, žilo zde však i mnoho Němců a Italů a byli zastoupeni i obyvatelé z Francie, Slezska, Švýcarska či dokonce Ruska, takže před třicetiletou válkou mělo výrazně kosmopolitní a obchodní ráz. V 17. a 18. století přešlo do držení rodů Eggenbergů a později Schwarzenbergů a z národnostního hlediska se začalo od konce 18. století a zejména v průběhu 19. století proměňovat.