Pelhřimov

Pelhřimov je město v Kraji Vysočina a sídlo stejnojmenného okresu. Rozkládá se v údolí říčky Bělé v Křemešnické vrchovině, jež je součástí Českomoravské vrchoviny, zhruba 27 kilometrů západně od Jihlavy. Žije zde okolo šestnácti tisíc obyvatel.

Historické jádro tvoří městskou památkovou rezervaci s ústředním Masarykovým náměstím, na němž stojí kostel svatého Bartoloměje a radnice. Město je dopravní křižovatkou a východištěm na Českomoravskou vrchovinu, zároveň je střediskem rozsáhlé bramborářské oblasti. Proslulo také jako město rekordů a kuriozit, k nimž patří nejmenší jezdecká socha T. G. Masaryka na světě i soutěže pořádané každoročně na náměstí.

Historie

Počátky Pelhřimova sahají do 13. století, kdy patrně vznikla osada v místě dnešního Starého Pelhřimova. Jméno se posléze přeneslo na sídliště kolem kostela svatého Víta a Hrnčířské ulice, které roku 1289 vyplenil Vítek z Krumlova.

Roku 1290 udělil král Václav II. biskupovi Tobiáši z Bechyně právo město znovu založit a opevnit hradbami. Půdorys prozrazuje kolonizační původ a převahu německých osadníků, kteří se postupně počešťovali. Rozvoji, jinak brzděnému vzdáleností od obchodních cest, prospívalo dolování stříbra u Vyskytné a Křemešníka. V předhusitské době byl Pelhřimov trhovým střediskem s řadou řemesel, mezi nimi soukenictvím, plátenictvím, tkalcovstvím, perníkářstvím a pivovarnictvím. Do roku 1416 jej drželi pražští arcibiskupové, od nichž získal řadu práv, zejména velké privilegium Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406.

Za husitských válek se město přiklonilo k táboritům, jimž dalo i duchovního vůdce Mikuláše Biskupce z Pelhřimova, a od roku 1422 je patrně spravovali táborští hejtmané. Po bitvě u Lipan připadlo Mikuláši Trčkovi z Lípy, z jehož popudu se zde ve čtyřicátých letech 15. století konaly čtyři zemské sjezdy usilující o smír mezi katolíky a stranou podobojí; účastnil se jich i pozdější král Jiří z Poděbrad.

V roce 1550 se vrchností stali Říčanští z Říčan, s nimiž město vedlo dlouhé spory, jež skončily až vykoupením z poddanství roku 1572. Na královské město byl Pelhřimov povýšen roku 1596. Poklidný vývoj ukončila třicetiletá válka s opakovanými vpády vojsk, bitvou u Pelhřimova roku 1618 a požáry. Po rozsáhlém požáru roku 1766, kdy lehla popelem většina domů, získalo nově vystavěné historické jádro barokní ráz.