Litomyšl

Litomyšl leží na řece Loučné v centrální části Svitavské pahorkatiny, ve výšce 330 metrů nad mořem, na české straně bývalé zemské hranice s Moravou. Patří do okresu Svitavy v Pardubickém kraji a nachází se 17 kilometrů severozápadně od Svitav a 13 kilometrů jihozápadně od Ústí nad Orlicí. K městu náleží i samostatné části Kornice, Nová Ves u Litomyšle, Pazucha, Pohodlí a Suchá; celkem zde žije přibližně deset tisíc obyvatel. Historické jádro je městskou památkovou rezervací. Název pochází ze staročeského osobního jména Ľutomysl.

Litomyšl spojuje historickou architekturu s moderním uměním. Stojí zde renesanční zámek zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO, barokní kostel Nalezení svatého Kříže i gotický kostel Povýšení svatého Kříže, a zároveň zámecké návrší i město proměnily projekty Josefa Pleskota. Konají se tu četné akce a festivaly, mimo jiné Smetanova Litomyšl či Litomyšlské dny barokní tradice, a město bývá označováno jako „moderní historické město“. Narodila se nebo působila zde řada osobností, například Bedřich Smetana, Alois Jirásek, Božena Němcová, Josef Váchal či Olbram Zoubek.

Historie

Nejstarší zmínka o Litomyšli se váže k roku 981 v Kosmově kronice české, sepsané ovšem až ve 12. století. Na litomyšlském návrší tehdy měl stát strážní hrad střežící panství Slavníkovců a poblíž procházející Trstenickou stezku evropského významu; jeho přesná poloha není jasná. Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území k Přemyslovcům.

V polovině 12. století pozval olomoucký biskup Jindřich Zdík do Litomyšle premonstráty a roku 1145 zde založil klášter Olivetská hora. Premonstráti dosáhli hospodářského i kulturního rozkvětu a roku 1259 byla Litomyšl povýšena na město; z jejich znaku převzala i městský symbol – stříbrnou lilii na červeném poli. Díky výhodné poloze mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. roku 1344 litomyšlské biskupství, mezi jehož představitele patřili například Jan ze Středy, Albert ze Šternberka či Jan Železný.

Za husitských válek bylo město i s biskupským hradem dobyto při kampaních v letech 1421 a 1425, osudné mu bylo zejména vystupování Jana Železného proti Janu Husovi na kostnickém koncilu. Po válce svěřil král Zikmund bývalé biskupské statky do zástavy Kostkům z Postupic, kteří podporovali Jednotu bratrskou; její stoupenci se usazovali v Litomyšli i v Brandýse nad Orlicí, Ústí nad Orlicí a Lanškrouně. Za jejich vlády vzniklo v obvodu biskupského návrší Nové město s vlastním ohrazením, náměstím i radnicí. Za účast ve stavovském odboji roku 1547 jim však bylo panství zkonfiskováno – poslední z rodu, Bohuše III. Kostka z Postupic, dožil v domácím vězení na hradě v Brandýse nad Orlicí – a následujících pět let je spravoval hejtman Sebastián ze Schönaichu.