Znak – Lanškroun

Na východě Čech, v podhůří Orlických hor a poblíž historické hranice s Moravou, leží v okrese Ústí nad Orlicí Pardubického kraje město Lanškroun s přibližně 9 800 obyvateli. Rozkládá se v širokém údolí Moravské Sázavy obklopeném lesnatou vrchovinou a u města se nachází soustava rybníků, dnes využívaná k rekreaci a sportu.

Město má pravidelné středověké založení se čtvercovým hlavním náměstím, jehož středu vévodí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, kostely sv. Anny a sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684 či dům Piano; v zrekonstruované části zámku sídlí městské muzeum. Historické jádro je od listopadu 1990 městskou památkovou zónou. V 19. a počátkem 20. století byl Lanškroun významným střediskem německy mluvícího Hřebečska. Dnes je to město s rozvinutou elektronikou, strojírenstvím a papírenstvím, středními školami a sportovišti a správní centrum regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli. Leží na silnici I/43 a končí zde krátká železniční trať z Rudoltic.

Historie

Lanškroun vznikl ve druhé polovině 13. století v rámci královské kolonizace jako hospodářské centrum rozlehlého lanškrounsko-lanšperského panství. Poprvé je doložen roku 1285, kdy jej od Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 patřil Zbraslavskému klášteru a roku 1358 přešel k litomyšlskému biskupství. Dne 8. srpna 1371 zde biskup Petr Jelito, rodák z nedalekého Dolního Třešňovce, založil u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro dvanáct řeholníků příchozích z Roudnice; ti se brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie a klášter byl později renesančně přestavěn na zámek.

Po husitských válkách získali město Kostkové z Postupic a od roku 1507 mu vládli Pernštejnové, s výjimkou třinácti let pod správou pánů z Boskovic. Za Postupiců a Pernštejnů získal Lanškroun řadu privilegií. Dalšími majiteli byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé hoře připadlo město roku 1622 Lichtenštejnům. Třicetiletá válka jej poškodila švédskými i císařskými vojsky, po ní přicházeli němečtí osadníci a prosadili německou správu, takže od roku 1683 je městská kniha vedena německy.

V polovině 17. století vrcholila činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka Jana Marka Marciho (1595–1667), fyzika, matematika, astronoma, lékaře, filozofa, rektora pražské univerzity a zakladatele spektroskopie, po němž je pojmenováno hlavní náměstí i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století se Lanškroun stal městem municipálním, v polovině 19. století sídlem okresního hejtmanství a soudu a okresním městem zůstal až do roku 1960. Roku 1944 přesunula firma Siemens výrobu elektrolytických kondenzátorů z bombardovaného Berlína do Lanškrouna a položila tak základy zdejšího elektrotechnického průmyslu; po válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta.