Jičín

Jičín leží v severovýchodních Čechách, je okresním městem Královéhradeckého kraje a najdeme jej v Jičínské pahorkatině na řece Cidlině. Žije zde přibližně šestnáct tisíc obyvatel. Historické jádro s Valdštejnovým náměstím, lemovaným převážně renesančními a barokními měšťanskými domy s podloubím, bylo v polovině 20. století vyhlášeno městskou památkovou rezervací a v roce 2016 město získalo titul Historické město roku.

Tvář města výrazně poznamenalo působení Albrechta z Valdštejna, který si Jičín zvolil za rezidenční sídlo a hospodářské centrum frýdlantského vévodství, své „terra felix“. Na přelomu 19. a 20. století byl Jičín znám jako město úřadů, spolků a škol a neoficiální středisko Podkrkonoší s bohatým spolkovým, kulturním i sportovním životem. Díky množství památek a zpřístupněným Prachovským skalám je dnes turisticky vyhledávaným místem a „bránou“ do Českého ráje. Novodobým symbolem se stal loupežník Rumcajs z knih Václava Čtvrtka, který dětství prožil právě v Jičíně, a od roku 1990 se zde koná festival Jičín – město pohádky.

Historie

Okolí Jičína bylo osídleno již v mladší době kamenné, v době římské zde žili Keltové, po nichž se dochovaly šperky a nástroje uchovávané v městském muzeu, a později sem přišli Slované z rodu Slavníkovců.

Kolem roku 1300 vzniklo královské město v místě dnešního Starého Místa, brzy však bylo přeneseno asi o dva kilometry severněji na ploché návrší chráněné Cidlinou. Nejstarší zmínka se objevuje v zakládací listině strahovského kláštera z 12. století, jako statek je Jičín uveden roku 1293 v listině Guty Habsburské, manželky Václava II., podle níž se podle jedné z hypotéz dodnes nazývá.

Ve městě se rozvíjel obchod a řemesla a vznikly první gotické stavby, mezi nimi kostel sv. Ignáce. Roku 1337 jej král Jan Lucemburský prodal Vartenberkům, kteří zakládali nové vsi a přispěli k rozkvětu. V renesanci patřilo město Trčkům z Lípy, již postavili Valdickou bránu a kamennou vodárenskou věž, a poté Smiřickým ze Smiřic, kteří se zasloužili o výstavbu jičínského zámku.

Po bitvě na Bílé hoře si Jičín zvolil za své sídlo Albrecht z Valdštejna a město se tak fakticky stalo hlavním městem autonomního frýdlantského vévodství. Vévoda získal prostor pro přestavbu vykupováním měšťanských domů, zakládáním Nového města a rozšiřováním předměstí a nechal vystavět veřejné i soukromé budovy. Přivedl sem italské architekty, kteří přinesli nový sloh – manýrismus; mezi nimi Giovanni Battistu Mariniho, Andreu Spezzu, Nicola Sebregondiho i Giovanni Battistu Pieroniho.