Jaroměř

Jaroměř je východočeské město v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Leží sedmnáct kilometrů severovýchodně od Hradce Králové na soutoku tří řek, Labe, Úpy a Metuje, v nadmořské výšce 254 metrů; západní část území spadá do Východolabské tabule, východní do Orlické tabule. Bývá označováno za bránu do Polabí, má rozlohu 23,95 km² a žije zde přibližně 12 tisíc obyvatel. Patří k němu i pevnostní město Josefov a je součástí hradecko-pardubické aglomerace.

Historické jádro je městskou památkovou zónou, střed Josefova dokonce městskou památkovou rezervací. Malebné prostředí Jaroměře a Josefova posloužilo jako kulisy řady domácích i zahraničních filmů a seriálů, mezi nimi Něžné vlny, Babička, Zločiny Velké Prahy, Božena či Musíme si pomáhat.

Historie

Nejstarší část města je osídlena nepřetržitě už tisíc let a její vývoj od raně středověkého hradiště z počátku 11. století k vyspělému městu odrážel dění v českém státě. Název se odvozuje od přemyslovského knížete Jaromíra. Dalimilova kronika naopak připisuje založení biskupu Jaromírovi, synu Břetislava I., podle čehož by město vzniklo někdy mezi lety 1060 a 1080. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1126. Královské město vzniklo zřejmě za Přemysla Otakara II. na místě dřívějšího hradiště, první písemný doklad o jeho existenci je z roku 1298. Listina z roku 1307 mu potvrdila městská práva a zároveň z Jaroměře učinila královské věnné město, takže měšťané se stali přímými poddanými české královny.

Roku 1349 založil arcibiskup Arnošt z Pardubic na Pražském předměstí klášter augustiniánů kanovníků a přivedl sem řeholníky z Roudnice nad Labem. Jejich kostel byl původně zasvěcen Panně Marii, po vyplenění kláštera husity roku 1421 svatému Mikuláši; konventní budovy beze stopy zanikly v pozdější zástavbě.

Husitské období patří k nejzajímavějším kapitolám dějin města. Roku 1421 Jaroměř dobyla vojska Jana Žižky z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem, jehož obyvatelé se účastnili i vojenských tažení. Nakonec se však poddala králi Zikmundovi, aby si uchovala získanou samosprávu.

V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět, měšťané získali četná privilegia a bohaté město koupilo i okolní vsi, nad nimiž se stalo vrchností. Roku 1547 se připojilo k neúspěšnému povstání českých stavů proti Ferdinandovi I., za což je vítězný panovník potrestal finančním postihem a omezením samosprávy. Soupis domů v královských městech z roku 1567 jich v Jaroměři evidoval 300.