Znak – Jablonec nad Nisou

Jablonec nad Nisou je statutární město v Libereckém kraji a sídlo stejnojmenného okresu. Leží v údolí řeky Nisy a jejích přítoků asi devět kilometrů jihovýchodně od Liberce a na ploše 31,38 km² zde žije přibližně 46 tisíc obyvatel.

Město proslulo výrobou skla a bižuterie, zastoupena je v něm však i řada dalších průmyslových odvětví. Jablonec a jeho okolí nabízejí množství sportovních a turistických možností, mimo jiné v Jizerských horách a na Maloskalsku. S Libercem fakticky tvoří souměstí čítající téměř 150 tisíc lidí, jeden z největších městských prostorů v zemi.

Historie

První písemná zmínka o Jablonci pochází z roku 1356, kdy zde byla obnovena fara a postaven kostel sv. Anny. Husitské války obec ušetřily, ale za vlády Jiřího z Poděbrad neunikl Jablonec jako součást husitského maloskalského panství vypálení; dne 30. srpna 1469 byl spolu se vsemi Rýnovice, Maršovice a Jistebsko zničen a v zemských deskách z let 1538 a 1543 je uváděn jako pustý.

K pozvolnému znovuosídlení došlo až v druhé polovině 16. století, hlavně v souvislosti s rozvojem sklářství. V druhé polovině 17. století už sklářství bouřlivě rostlo a díky technice drahokamové řezby se k němu přidala výroba bižuterie, na čemž měli velký podíl mistři „štajnšnajderové“. Během třicetileté války byl Jablonec s okolními vesnicemi roku 1643 znovu vypálen.

V letech 1708–1710 zmařil odpor libereckých měšťanů snahy hrabat Desfoursů povýšit Jablonec na městys; k tomu došlo až císařským rozhodnutím 21. dubna 1808. Spojení se světem přinesla roku 1847 výstavba Krkonošské silnice, v letech 1848–1850 zanikla patrimoniální správa a prvním starostou byl zvolen exportér Josef Pfeiffer. Městem se Jablonec stal roku 1866 dekretem císaře Františka Josefa I., samotný jmenovací dekret však obdržel až roku 1906, kdy si jej tehdejší starosta u císaře údajně doslova „vyseděl“; při této příležitosti byl kodifikován městský znak a k názvu připojen přívlastek „nad Nisou“.

Z Jablonce se mezitím stalo světově proslulé středisko obchodu s bižuterií. Roku 1880 zde byla pro tyto účely založena uměleckoprůmyslová škola a roku 1888 město získalo železniční spojení tratí Liberec–Jablonec, brzy prodlouženou přes Smržovku a Tanvald až do Kořenova s napojením na pruské dráhy. To vše podpořilo rozkvět průmyslu i architektury; zdejší exportéři si stavěli domy zejména v secesním slohu, jehož výjimečným dokladem je kostel Povýšení svatého kříže, a mnoho staveb nese prvky dobového historismu.