Domažlice

Domažlice jsou město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji a tradiční centrum Chodska. Leží na řece Zubřině, 47 kilometrů jihozápadně od Plzně a deset kilometrů od česko-německých hranic. Žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel.

Město se skládá z vlastního jádra, čtyř předměstí a vsi Havlovice. Historické centrum je městskou památkovou rezervací.

Historie

Nejstarší písemné zmínky o Domažlicích spadají do konce 10. století, kdy zde existovala pouhá osada. K zásadní proměně došlo v 60. letech 13. století, kdy se z rozhodnutí českého krále změnila trhová osada v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací činnosti Přemysla Otakara II., kdy se Domažlice spolu s dalšími příhraničními lokalitami staly součástí rozsáhlého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z opor panovníkovy politiky. Místní hrad se stal sídlem purkrabího, jemuž podléhaly i svobodné chodské vsi. Roku 1373 předměstí a okolní vsi vypálila bavorská vojska.

Za husitských válek se město přidalo k táboritům. V srpnu 1431 je obléhala vojska čtvrté křížové výpravy v čele s markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Giulianem Cesarinim, jež 14. srpna mezi Domažlicemi a Kdyní porazily husitské svazy pod velením Prokopa Holého v bitvě u Domažlic. Město pak stálo při králi Jiřím z Poděbrad a roku 1467 se Domažličtí postavili s českým vojskem proti bavorské křížové výpravě v bitvě u Nýrska. V pozdní gotice byl vylepšen obranný systém a na náměstí vyrostla kruhová hláska, dodnes klasická dominanta města. Z roku 1592 pochází nejstarší vyobrazení Domažlic.

Počátkem 17. století se město i přilehlé obce připojily ke stavovskému povstání, na něž po Bílé hoře navázalo povstání Chodů. Celé 17. století znamenalo pro Domažlice úpadek, situace se zlepšovala až v 18. století, kdy se začal rozvíjet drobný průmysl a město se stalo důležitým střediskem s trhovým právem. 19. století přineslo české národní obrození a národopisné Chodsko se stalo oblíbeným u mnoha významných osobností. V této době se město dále modernizovalo, bouraly se hradby a brány, zasypávaly hradební příkopy a Domažlice se mohly rozšiřovat za své původní hranice.