Česká Třebová

Česká Třebová leží na východě Čech v okrese Ústí nad Orlicí a podle počtu obyvatel je čtvrtým, podle zastavěné rozlohy druhým největším městem Pardubického kraje. Má rozlohu 41 km² a žije zde přibližně patnáct tisíc obyvatel. Rozkládá se v severojižně orientované kotlině řeky Třebovky, sevřené zalesněnými hřebeny s vrcholy Kozlovský kopec a Palice; okolní krajina bývá označována jako Českotřebovské mezihoří.

V roce 1845 byla do města přivedena železnice a Česká Třebová se brzy stala významným železničním uzlem. Střed města byl roku 1995 vyhlášen městskou památkovou zónou.

Historie

Území dnešního města pokrývalo kdysi pravěké moře, jak dosud dokládají nálezy zkamenělin. První písemná zmínka o České Třebové pochází z roku 1278. Předchůdcem města byla osada na pravém břehu Třebovky s románskou rotundou sv. Kateřiny postavenou v první polovině 13. století. Jako město je sídlo poprvé jmenováno roku 1292, kdy patřilo k lanšperskému panství, a darovací listinou Václava II. bylo roku 1304 dáno Zbraslavskému klášteru. Rozvíjely se zde cechy tkalcovský, hrnčířský i další. V předhusitské době město patřilo litomyšlským biskupům, za husitských válek se však přiklonilo k Husovu učení.

Po husitské době se ve městě vystřídalo několik majitelů: Kostkové z Postupic, Vilém z Pernštejna i Petr Bohdanecký z Hodkova, který dal na náměstí postavit renesanční radnici se svým erbem. Za vlády Jiřího z Poděbrad pobili českotřebovští občané roku 1469 nedaleko města zbloudilý oddíl vojska Matyáše Korvína. Působila zde také jednota bratrská.

V pobělohorské době se pánem města stal rod Lichtenštejnů, za nějž byla městu odňata většina práv a sídlo chudlo. Dalšími ranami byly třicetiletá válka, hladomory a požáry; při požáru roku 1636 bylo město téměř zničeno. Přesto zde kvetlo lidové umění, doložené malbami na skle, řezbářskými díly a zejména vyřezávanými malovanými betlémy. Samostatnost město získalo roku 1848, kdy se prvním starostou stal František Rybička; pocházeli odtud i národní buditelé Jan Hýbl a František Matouš Klácel.

Nejbouřlivější rozvoj nastal po roce 1845, kdy zde Jan Perner vybudoval železnici z Olomouce přes Českou Třebovou do Prahy a roku 1849 i trať z Brna. Od té doby město rapidně rostlo. Za druhé světové války se Česká Třebová ocitla na hranici protektorátu, neboť sousední dříve německá vesnice Rybník již ležela v Sudetech.