Čelákovice

Čelákovice jsou město ve Středočeském kraji, v severovýchodní části okresu Praha-východ. Rozkládají se u Labe asi dvacet sedm kilometrů východně od centra Prahy a sedm kilometrů jihovýchodně od Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi. Žije zde přibližně 12 tisíc obyvatel.

Součástí města jsou i místní části Sedlčánky, Císařská Kuchyně a Záluží.

Historie

Město leží na levém břehu Labe a jeho území je osídleno téměř nepřetržitě od mladší doby kamenné. V raném středověku zde vzniklo hradiště a při jeho západní části byla ve 2. polovině či ke konci 10. století na kamenných základech postavena dřevěná tvrz, kterou kolem roku 1300 nahradila stavba kamenná. Tvrz prošla rozsáhlou přestavbou ve 2. polovině 15. a v 16. století a roku 1730 snížením zdiva jižního traktu. Nejstarší písemná zpráva je z roku 1290, kdy se Čelákovice staly předmětem prodeje mezi králem Václavem II. a klášterem v Sedlci u Kutné Hory; tehdy už osada zřejmě existovala přes dvě stě let. Že nešlo o bezvýznamnou ves, dokládá zdejší kamenný kostel z konce 12. století i to, že první zpráva označuje Čelákovice za oppidum, tedy větší osadu či městečko. V držení se vystřídala řada rodů; posledním byli Krajířové z Krajku, jimž Ferdinand I. majetek zkonfiskoval, a tak se Čelákovice roku 1547 staly královským komorním městem.

Obyvatelé Polabí se odedávna živili zejména rybářstvím a zemědělstvím, od poloviny 19. století také košíkářstvím. Průmysl zasáhl město po roce 1900. Roku 1903 zde Václav Červinka založil továrnu na zemědělské stroje, později známou jako Červinka a Čihák; o tři roky později vznikla továrna na akumulátory R. Stabenova, dnešní Kovohutě, a roku 1910 továrna na obráběcí stroje Josefa Volmana, po znárodnění přejmenovaná na TOS.

Po první světové válce se Čelákovice proslavily jako výletní a rekreační místo, především zásluhou říčních lázní Grado na labském ostrově. Průmyslový rozvoj ve 20. století změnil tvář města a historické centrum bylo v jeho prvních desetiletích doplněno předměstím rodinných domů a vil.