Boskovice

Boskovice leží v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, čtrnáct kilometrů severně od Blanska a 33 kilometrů severně od Brna, na okraji Drahanské vrchoviny. Severovýchodně od města se rozkládá vodní nádrž Boskovice a přírodní park Řehořkovo Kořenecko, jižní částí protéká potok Bělá. Žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel.

Historické jádro je spolu se židovským ghettem od roku 1990 městskou památkovou zónou. Mezi sousední obce patří Vážany, Okrouhlá, Sudice, Valchov, Skalice nad Svitavou, Chrudichromy, Vísky, Lhota Rapotina, Velenov, Újezd u Boskovic a Míchov.

Historie

Jako trhová osada vznikly Boskovice patrně ve 13. století, archeologické nálezy však dokládají, že zdejší osídlení je mnohem starší. Název se poprvé objevuje roku 1222, kdy Jimram z Boskovic svědčil při vydání listiny Přemyslem Otakarem I. O sto let později, roku 1313, je doložena první zmínka o boskovickém hradě, samotné město pak písemně poprvé roku 1413. Roku 1463 povolil v Praze král Jiří z Poděbrad pořádat ve městě jarmark a výroční trhy na svatého Víta.

Označení město Boskovice použily zdejší listiny poprvé roku 1759, takže k povýšení patrně došlo za vlády Marie Terezie. Její syn Josef II. tu zřídil magistrát, zároveň ale obci odňal hrdelní právo užívané od roku 1255. V okolí jádra vzniklo předměstské osídlení rozdělené na Dolní a Horní Předměstí.

Nedílnou součástí Boskovic byla židovská obec. Po zákonu Ladislava Pohrobka z roku 1454 o vyhnání Židů z královských měst sem přicházeli vystěhovalci, mnozí původem z Brna. Uzavřené ghetto oddělené od města dvěma branami vzniklo roku 1727. K židovské národnosti se roku 1930 hlásilo 318 obyvatel. Ve dnech 14. a 15. března 1942 bylo do koncentračních táborů deportováno 458 boskovických Židů, z nichž se vrátilo pouhých čtrnáct.

Do roku 1792 spadaly Boskovice do olomouckého kraje, poté přešly do brněnského. Roku 1848 vznikl boskovický podkraj, později okres Boskovice, jenž byl zrušen k 1. lednu 1960; město tehdy přešlo pod okres Blansko.