Bílina

Bílina je necelých čtrnáctitisícové město v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Rozkládá se v údolí stejnojmenné řeky, zhruba na poloviční cestě mezi Mostem a Teplicemi, a její katastr měří 32,41 km².

Krajinu kolem města pohledově ovládá vrch Bořeň, který se zvedá jižně od zástavby.

Historie

Počátky Bíliny spadají do konce 10. století, kdy zde Přemyslovci zřídili správní hradiště. Jeho zbytky se dodnes dochovaly v podobě terénních reliktů v zámecké zahradě nad městem. Nejstarší písemný doklad o Bílině představuje papežská listina z roku 993, další zmínka pak pochází z Kosmovy kroniky, jež zaznamenává vojenské střetnutí Břetislava I. s německým králem Jindřichem III.

Nový hrad nechal před polovinou 13. století postavit Ojíř z Fridberka a v jeho podhradí současně vyrostlo opevněné město se třemi branami. Kolem roku 1420 Bílinu držel Albrecht z Koldic, proslulý odporem k husitům, a právě proto město oblehlo a dobylo husitské vojsko vedené Jakoubkem z Vřesovic; v roce 1436 se panství vrátilo zpět Koldicům.

Na svazích dnešního Žižkova údolí, dříve nazývaného Čistecké, se po dlouhou dobu pěstovala vinná réva. Přístup do údolí umožňovala fortna proražená v hradbách na cestě, která kdysi protínala dnešní Seifertovu ulici a ústila do Komenského ulice v jádru města.

Roku 1502 přešla Bílina do rukou Lobkoviců. Po třicetileté válce, v období rekatolizace, prchli evangelíci z bílinského panství do Gottgetreu, Fürstenau a Fürstenwalde, přičemž poblíž Fürstenwalde si založili exulantskou kolonii.